RECENZE KNIH

Boyer, A. - Hronová, S. - Machková, H. / Stručný výkladový slovník managementu. - HZ Praha, 1996. 165 s.

Cílem publikace je seznámit čtenáře snadnou a přehlednou formou s výkladem základních pojmů z oblasti managementu.

První kapitola se velmi stručně zabývá základními principy tržní ekonomiky. Druhá kapitola je věnována marketingu, protože orientace na trh, na uspokojení potřeb a přání zákazníků, musí být základem filosofie podniku, který chce uspět v náročném tržním prostředí. Kapitola řízení výroby je věnována organizaci výroby, řízení zásob, kvalitě a řízení inovací. Účetnictví je nástrojem, který umožňuje získávat důležité informace a podklady pro rozhodování. V další kapitole jsou proto vysvětleny pojmy z finančního účetnictví, z vnitropodnikového účetnictví a objasněny jsou i základy daňového systému. Finanční analýze, investicím a oceňování podniku je věnována kapitola finanční řízení. Šestá kapitola se zabývá základy personálního řízení. Zastřešující disciplínou, kterou prolínají všechny dříve vysvětlené aspekty je management. Pozornost je zaměřena na problematiku organizace, rozhodování, strategie a kontroly. Pro českou ekonomiku je nezbytné zapojení do mezinárodního obchodu. Poslední kapitola se proto zabývá problematikou realizace zahraničně-obchodních operací.

Pojmy nejsou řazeny abecedně, ale jsou zasazovány do logického kontextu tak, aby se čtenář mohl při vyhledávání určitého termínu rychle seznámit s dalšími souvislostmi. V příloze je pro větší přehlednost uveden abecední rejstřík.

Mach

Craig, R.L. (ed.) / Training and Development Handbook. A Guide to Human Resource Development (Příručka kvalifikační průpravy. Průvodce rozvojem lidských zdrojů.). - MacGraw-Hill, New York: 1987 (přetištěné 3. vydání), 878 s.

Rozsáhlá příručka o kvalifikační průpravě (školení), pravidelně doplňovaná od roku 1967, v níž při jejím ohromném rozsahu, stěží něco schází. Obsahuje historii kvalifikační průpravy, organizaci a materiální podmínky úspěšného školení, programy školení a jejich zdokonalování, metody a prostředky školení, různé aplikace (mezi nimi také školení manažerské kvalifikace vedle například školení inženýrů a vůdců, odborníků na výpočetní techniku, prodejců atd.). Na konci jsou přehledy kam se obrátit (ovšem v USA), je-li potřebí si něco doplnit, například co číst, kde vyhledat poradce, kdo se věnuje oboru a svolává k tomu porady a konference atd. V 5 oddílech se 49 kapitolami je možné nacházet množství informací bez konce.

Za příručkou stojí autorita Americké společnosti pro výcvik a rozvoj (kvalifikační průpravu) ve Virginii. V novém vydání se objevuje 80% nového poznání. Vydavatel zvláště radí, že je vhodné se podívat na témata: jak rozvinout průpravu vůdčích osobností, jak zainteresovat zaměstnance na participaci, co se mají manažeři učit z behaviorálních věd, jak cvičit mistry a také kancelářský personál, jak školit s pomocí počítačů, jak zvyšovat gramotnost na pracovišti, jak vést záznamy na počítačích o omezit papírovou vojnu, jak pochopit vztah mezi školením a právem, jak vést porady, konference, semináře.

Nabízí se bohaté menu poznání a poučení o kritickém oboru manažmentu. Jedná se o poměrně nákladnou publikaci, ale občas se vyplatí vydat velké peníze za něco, co má dlouhodobou hodnotu.

Jaj

Foret, M. / Marketingová Komunikace. - Centrum rozvoje malého podnikání České republiky, Brno: 1997. 147 s.

Jedna z publikací Centra rozvoje malého podnikání zřízeného na ekonomicko - správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně roku 1993 s finanční podporou Komise Kongresu US pro rozvoj malého podnikání ve střední Evropě. Autor vydal v devadesátých letech již několik aktuálních knih; toto je jedna z nich.

Komunikace obecně je významná, u nás slabě rozvinutá dovedností v oboru marketingu je zvlášť potřebná. V úvodu práce je citován velmistr marketingu P. Kotler: “Stylizace výrobku, jeho cena, tvar a barva balení, způsob chování a odběr prodejce - to všechno kupujícímu něco sděluje.”

A uzavírá, že to vše “musí být sladěno za účelem maximálního komunikačního účinku”. Kniha je poučena vyspělými zkušenostmi Wisconsinské university, kde úspěšně působí na úseku marketingu náš krajan profesor Tesař.

Obsah knihy je dělen na tři části: nejprve se pojednává o marketingu, obecně; druhá část je o komunikaci v marketingu; poslední o marketingovém výzkumu. Střední část nejvíce odpovídá názvu. Dělí se dále na oddíly: propagace; reklama; prodej; vztah k veřejnosti; direct marketing; cena jako nástroj komunikace; komunikace se zákazníkem; komunikace v mezinárodním marketingu. Myšlenky jsou podány po logických partiích, každá přehledná srozumitelně psaná, podle potřeby s příklady.

Jir

Freeman, R. / Quality Assurance in Training and Education, How to Appky BS 5750 (ISO 9000) Standards (Zajištění jakosti ve výcviku a vzdělávání, jak uplatnit normy BS 5750 /ISO 9000/). - Kogan Page, London-Philadelhia: 1993 (první vydání 1993). 176 s.

Publikace představuje stručný návod jak uplatňují normy v anglosaském prostředí. Britská norma

jakosti BS 5750 odpovídá naší ISO 9000.

Obsah se člení na 8 kapitol. Zásady zajištění jakosti (při čemž zde nejde o specifické zajištění, tohoto výrazu se tu používá ve smyslu zavádění). Ustavení systému jakosti. Požadavky BS 5750. Jak sepsat postupy. Jak sepsat pracovní návodky. Interní audit. Odpovědnost manažmentu. Směr na totální řízení jakosti (když má autor vyložit rozdíly zajištění jakosti a TQM, uvádí jenom, že “jak se mu zdá, rozdíl je v tom, že TQM zahrnuje i náklady”, to je ovšem nepřípustné zjednodušení).

Všechno se podává prostě i názorně. Každá část se začíná od přehledu obsahu, následuje výklad, a končí se shrnutím. Zdůvodní s čím začít, popíše každý krok a ukáže výslednou podobu toho, k čemu se má dospět. Není zde nic nového, co by naše podniky neznaly. Výhoda záleží až v dotěrné jednoduchosti tohoto “čtení”.

Knížka je určena začátečníkům a nižší kvalifikační úrovni.

Jaj

Gli? ski, B.-Kuc, B.R.-Szczepanowski, P. / Zarzadzanie Strategiczne, geneza, rozwój, prioritety (Strategické řízení, geneze, rozvoj, priority). - Key Text, Warszawa: 1996. - 316 s.

Co čtou polští manažeři? Zhruba to, co západní manažerský svět. Sledují západní vývoj a interpretují jej pro sebe v rámci staré polské tradice.

Autorský kolektiv spjatý názorovou shodou i osobním přátelstvím takto vydal jednu ze svých nových prací. Vyznačuje se vývojovým pohledem, soustavností podání, lze ji používat jako učebnici (k tomu účelu byla také zpracována). Zejména B. Gli? ski byl po desítky let vždy “u toho”, když se rozvíjelo polské řízení.

Co lze v knize nalézt? Uveďme aspoň názvy kapitol, jichž není daleko do stovky, dělí se na hlavní kapitoly a podkapitoly; zvláštností je prokládání textu aktualitami (z nichž se jedna týká české aktivity a u ní se i déle zastavíme). Tedy jen ve výběru první část pojednávající o řízení obecně: rozdíly současného řízení; manažerská revoluce v USA; komplikovanaá anglická cesta do novodobého řízení (součástí je i odkaz na rozhodnutí M. Thatcherové, aby se všechna státní učiliště pustila do výkuky manažmentu. Dále pak kritická poznámka, kdo vůbec v Evropě může řízení naučit, vzhledem k tomu, že kritickému měření vyhověly pouze IMI v Ženevě (ten ale přestal už existovat), London Business School, IMD v Lausanne, INSEAD ve Fontainebleau s IESE v Barceloně); přehled o výuce řízení ve Francii a v Německu.

Druhá část o strategickém řízení nabízí například: vznik strategie; modely strategického řízení; strategická analýza prostředí; korporační strategie. Vloženo je pojednání o národních investičních fondech v Polsku jako nástrojích restrukturace polských podniků (vydávají je za “neopakované v procesu transformace v celé Střední a Východní Evropě”, nesou odpovědnost za “maximalizaci majetku” a vytvoření silné vlastnické vrstvy, spojené však s účastí obyvatel na vlastnictví podniků, mají iniciovat “hluboké restrukturační zásahy a zvýšit rentabilitu”, požaduje se využití západních expertů, posílení manažerských schopností a získání “protiváhy v i západním kapitálovým skupinám a koncernům”). Následuje obšírný výklad nové lidské strategie podle modelu “řízení lidských zdrojů”; organizační přestavba podniků; strategická kontrola. Ke konci je brán v úvahu zejména pokrok v USA a v Japonsku a jsou vysloveny představy o další perspektivě (převážně na podkladě amerických názorů).

Třetí část zaměřená na priority pojednává o velkých podnicích; o přínosu institucionalismu k jejich fungování; následuje strategická motivace; potřeba změn kultury (zejména na příkladu Matsushita Electric; a namísto doslovu odvolání na P.F. Druckera (letošního čestného doktora věd na VŠE v Praze). Je tu však vložena pasá ž “Hold Edmunda Osma? czyka německé a české pracovitosti...” z roku 1982. Mnoho bychom se o sobě nedočetli, ale co je napsáno, to je pro nás lichotivé. V souhrnu: “češi jsou dnes normálním, zdravým národem, uznávaným ve světě, ale nejsou po světě rozprášeni, možná je necení jako nás v oboru zábavy, ale za to je cení při práci”.

Ačkoli je kniha v polštině, neměl by pro nás být problém ji přečíst. Polská manažerská literatura je totiž obšírnější než naše (však je Poláků 3,5 krát víc než nás) a skýtá tak široké pole dostupného poučení. Musíme ovšem i poznamenat, že stupeň poznání, tlumočeného v recenzované knize zůstává za naším přeci jen o něco pozadu.

Ji

Grove, A. S. / Only the Paranoid Survive: how to exploit the crisis points that challenge every company and career (Jen paranoici přežívají: jak využít krizových bodů obratu, které doléhají na každý podnik, na každou kariéru). - Bantam Doubleday Dell, New York: 1996.

Roku 1987 byl A. S. Grove jmenován šéfem Intelu. Do roku 1985 šlo u Intelu vše báječně a jeho předchůdce dosáhl obratu 46 mld. dolarů. Již za rok však upadl báječný Intel do ztráty. Čip, který se prodával za třicet dolarů, klesl během jednoho roku na tři. Při jedné z porad s bývalým generálním ředitelem se Grove zeptal, co by měl příští šéf Intelu v takové situaci udělat. Jeho předchůdce odpověděl, že co nejdříve se těch ztrátových čipů zbavit. Tak proč to neuděláme sami? Jenže bývalý šéf, ačkoli věděl co dělat, měl v cestě řadu překážek. Nově jmenovaný Grove se pak do toho pustil a nové čipy se staly šlágrem. Intel je přestal nabízet jako licenci, ale prodával je přímo. Roku 1988 dosáhl obratu 20,8 miliard dolarů. Roku 1994 malá chyba čipu pentium málem rozvrátila celou výrobu. Intel byl znovu ohrožený. Zase se našlo řešení, přitáhli uzdu pochybnostem, pospíšili si s nápravou, zaměřili se na správné zákazníky.

Krizové body obratu ohlašují potřebu strategické změny. Vedoucí však bývají o tom, jak se mění situace, “informováni jako poslední”. Spatřují svou úlohu v udržování statu quo a nenacházejí v malérech znamení budoucnosti.

Grove změnil organizační strukturu Intelu a učinil ji plošší, aby podněty z terénu nebloudily, než dospějí k horním místům vedení. Někdo potřebuje čip, jiný počítač, další celý systém. Intel vyhoví všem.

Grove odmítá “neviditelnou ruku trhu” A. Smitha. Přiklání se k J. Schumpeterovi, že bohatství se tvoří včasnými inovacemi; “V kapitalistické realitě”, praví Schumpeter, “to není jako v učebnicích a hlavní konkurenční silou není konkurence o ceny, nýbrž konkurence o nové užitné hodnoty.”

J.J.

Hamel, G.-Prahalad, C.K. / Competing for the Future (Soutěžit o budoucnost). - Harvard Business School Press, Boston: 1994. - 329 s. (příloha o autorech).

Osvědčená autorská dvojice nabídla nové souborné dílo o konkurenčnosti. V podtitulu na obálce je ke knize uvedeno: Průlomové strategie jak dosáhnout kontroly nad průmyslem a vytvořit trhy zítřka. V roce vydání získala kniha titul “nejlepší kniha roku o manažmentu”. Kniha, jakou potřebuje náš manažer, aby nepřešlapoval a skokem se přiblížil tam, kde přední světoví manažeři už jsou doma.

Na záložce se k tomu vysvětluje: “Dobrá, už jste se restrukturovali a dosáhli reengineeringu, abyste byli štíhlejší a konkurenceschopnější v devadesátých letech... Ale co teď? (Kniha) nabízí návod, co váš podnik musí udělat dnes, aby ovládl konkurenční kolbiště zítřka.” A dále o něco podrobněji: “Jak vytáhnout podnik z mlýnku restrukturování a reengineeringu na ztrácející se cestu obrody podniku. Jak vyvinout předvídavost průmyslu a rozvinout jej k proaktivitě. Jak nastolit skutečně vypjaté strategické záměry... Jak zkombinovat zdroje a dosáhnout hrdinských vítězství, ačkoli zdroje mohou být omezené. Jak rozvinout podstatné schopnosti pro budoucnost. Jak rozšířit hranice podnikové imaginace a oživit tvorbu nových oborů podnikání.”

Každý, kdo průběžně sleduje oba spoluautory - a oni za to rozhodně stojí - najde v knize shrnuto, čím pravidelně přispívali k manažerské osvětě. Kapitoly mají přitažlivé názvy, například Čím se vyznačuje konkurence do budoucna, Učit se zapomínat, Strategie jako vypětí, Myslet jinak atp. Publikace sice neprezentuje nejnovější poznatky, shrnuje již odplývající poznání, které je však stále ještě vysoce podnětné pro ty, kdo na dráhu intenzívní konkurence teprve vstupují nebo dorazí.

Oba spoluautoři jsou vysokoškolskými profesory, Hamel na Harvardské, Prahalad na Michiganské universitě. Ale jejich nová kniha těží i z jejich angažování v průmyslu. Jména jako Rockwell, Motorola, Ford, Dow Chemical, Eastman Kodak, AT&T, Whirlpool atd. jsou nepochybným doporučením.

Jaj

Hammer, M. : Beyond Reengineering, How the Procces-Centered Organization is Changing Our Work and Our Lives . (Víc než reengineering. Jak organizace zaměřené na procesy mění naši práci a náš život). HarperCollins, London 1996, str. 285

Reengineering, nyní obzvláště zvučný výraz v manažerských ústech, je spjat s dílem M. Hammera. To on vydal všechny první knihy o reengineeringu (u nás znamenitě přeložené), nyní je to opět on, kdo je opravuje.

“Původně jsem měl za to, že nejdůležitějším slovem v definici (reengineeringu) je “radikální”...cítil jsem, že v tom záleží rozlišující znak od jiných programů na zlepšení byznysu. Ukázalo se rovněž, že právě tento aspekt reengineeringu zaujal a vzrušil manažery po celém světě. Nyní jsem dospěl k poznání, že to bylo chybné. Klíčovým slovem v definici reengineeringu je “proces”: úplný soubor činností, činností, jež dohromady vytvářejí hodnotu pro zákazníka. Průmyslová revoluce se k tomu obrátila zády, rozložila procesy na specializované úkony a pak se soustředila na jejich zlepšování. (Rozdělené) pracovní úkony a organizace na nich založené utvořily stavební bloky organizací dvacátého století.”

Použijme dalšího vysvětlení z autorova úvodu: “Jakmile organizace vynesou proces do popředí, reengineering obrátí organizace o devadesát stupňů a nutí manažery pohlížet na ně spíše ze strany než shora.” O tom v podstatě pojednává jeho nová kniha.

Kapitoly nesou názvy: Triumf procesu; Hlasy z frontové linie (z pokročilých zkušeností podniků); Od pracovníka k profesionálovi (reengineering pro každého); Co to znamená pro mne? (když má M. Hammer odpovědět za sebe, říká “předělávám průmyslovou revoluci”); Od manažera k “majiteli” procesu; Co vlastně je byznys? (byznys je tvorba hodnoty pro zákazníky; jen proces (práce) může tvořit hodnotu; proces musí být náležitě navržen, musí se k němu vybrat náležitě schopní lidé a musí probíhat v náležitém prostředí); Konec organizačního schématu; Duše nového podniku; Podnikové Jericho (hlas trouby zbořil hradby Jericha, je třeba zbořit zdi mezi útvary); Nová strategie: jste tím, co děláte ; Změna; Co řeknu svým dětem? Budoucí vítězové; Utopie brzy, nebo apokalypsa hned? M. Hammer, který se dovolává své židovské víry (a dedikuje knihu jejím obětem) uzavírá, že ale dílo Stvořitelovo má procesní povahu a že podniky, které se případně dají touto cestou, mohou mu stanout po boku

J.J.

Hampden-Turner, Ch.-Trompenaars, F. / The Seven Cultures of Capitalism (Sedm kapitalistikých kultur). - Pratkus, London: 1995. - 2. vyd., 417 s.

Sedm nejrozvinutějších kapitalistických zemí: Spojené státy, Spojené království, Německo, Francie, Japonsko, Švédsko a Nizozemí (připočteme-li Kanadu, tedy osm). Všechny vyznávají kapitalistickou ideologii, hlásají pluralitní demokracii a tržní ekonomiku, “ale to bude tak všechno”. Každá z nich má své osobitosti, svou hodnotovou orientaci, jež obráží jejich kulturu. Vedoucí mezi nimi jsou Spojené státy, prototyp rozvinutého kapitalismu. Zároveň však je světový kapitalismus kadlubem, v němž se mísí rozmanité příspěvky.

Pozoruhodná kniha srovnávající tyto příspěvky měla jako podklad hlubinné úvahy o proměnách kapitalismu podložené anketou, k níž se vyjádřilo na 15 000 podnikatelů a manažerů z celého světa (uspořádalo ji holandské Středisko pro mezinárodní studia byznysu).

Co je v základech soudobého kapitalismu poté, kdy dřívější společný nepřítel - komunismus - odpadl? Rozdíly dříve skryté se nyní obnažují s větší plastičností. Kniha toto studuje na podkladě shora zmíněné ankety. Když je zaměstnanec přistižen, při něčem, co neměl (kázeňský přestupek), dostane se mu porozumění a podpory ze strany druhých v USA v 6% případů, v Nizozemí v 8%, na druhém konci v Itálii ve 44% a ve Francii ve 47% případů. Je podnik organizace na funkce, úkoly a plnění, anebo na spolupráci? První pojetí má oporu v USA v 74%, v Německu ve 41%, ve Francii v 35% a v Japonsku v 29% vyjádření. Je zisk jediným cílem? Kladně odpovídá v USA 40%, v Japonsku 8% dotázaných. Atd. Z čeho plynou rozdílné hodnotové orientace? Z kultury jednotlivých zemí, zní odpověď.

Pojednává se pak o tom například v následujících kapitolách: Triumfující individualita. Hon s časem (z hlediska budoucnosti řídí prý nejvíce Japonci, nejméně Francouzi). Záleží na úrovních?. Lidská harmonie v podniku (je podnik stroj, kde má být všechno předem seřízeno? jak převládá na Západ , anebo je to organismus, který spolu roste, jak říkají Japonci?). Synchronizace aktivit (Japonsko je v tom nejvynalézavější). Podnik jako komunita (pro individuální odměny je v USA 95.5%, v Japonsku 32.4%). Následují kapitoly věnované rozboru kapitalismu německého, švédského, holandského, britského a francouzského. Na každém vidí něco zajímavého, ale také sporného. Nejvíce vybočuje Francie se svým libertinským duchem.

Jisté zobecnění je pojato do stručného doslovu. “Tato kniha”, shrnují autoři, “přes výhrady k americkému individualismu, je ve své dřeni americká...Ale naším snem je světová kultura (byznysu), na níž se podílí každý účastník” (na rozdíl od amerického univerzalismu, který má cestou komunikace proniknout do celého světa). Druhým závěrem je přesvědčení, že ve všech případech je třeba usilovat o souhru a “společný rozvoj”. A konečně vyjadřují přesvědčení, že do rozvoje kapitalismu se musejí dodávat lidské hodnoty, nebo za všemi jednotlivými hodnotami se tvoří také syntéza a harmonie hodnot a lidská hodnota předčí všechny ostatní.

Ji

Hardjono S. T.W. - HaveW.O. (ed.) / The European Way to Excellence (Evropská cesta k vyniknutí). - Directorate-General III Industry, European Copmmission, Brusel: 1997. - 215 s.

Kniha popisuje, jak se kvalita stala branou k vynikajícím výkonům předních evropských podniků. Vznikla kolem 35 případových studií ze všech členských zemí EU, na kterých se ověřoval “model Evropské organizace jakosti” (EOQ-model). Je pojat nikoli jako model jakosti v úzkém smyslu, nýbrž jako “totální rozvoj řízení” podniku založený na všestranném rozvíjení kvality všech jeho činností.

Evropský model má být předmětem manažerské průpravy a jeho nosnost se ověřovala zmíněnými případovými studiemi. Poznání modelu má mít tyto složky:

Takto rozepsaný model patrně uvítají milovníci jasných “metodických pokynů”. Na druhé straně z něj čiší metodický formalismus. Do těchto jednostejných kapitol jsou shrnuty poznatky případových studií.

Následuje nezvyklá část: všech 35 případových studií je zde zjednodušeno do několika výrazných poznatků řazených ve sloupcích pod sebou, takže jedna případová studie zabere 2-3 strany. Kdo má představivost, dokáže si z toho vyvodit, jak si ten který podnik počíná. Jsou to případové studie v heslovité kostce.

Knihu opatřil jedním ze dvou úvodů velikán evropského manažmentu P. Barnevik, šéf ABB. Jeho úvod sám stojí za přečtení jako sumarizace toho, co musí dokázat evropský podnik usilující o vyniknutí. Následující metodická část je poměrně nezáživná neboť prezentuje dlouhý úvod k případových studiím.

Knihu vydala Evropská komise na pomoc členským zemím.

/Ji/

Hronová, S. - Hindls, R / Národní účetnictví. - Grada, 1997. - 210 s.

Transformace ekonomiky s sebou přináší rovněž transformaci ekonomických informací. Přechod ukazatelů typu bilance národního důchodu k ukazatelům hierarchie hrubého domácího produktu, proto vyžaduje poznat základní principy, ze kterých vychází systém národního účetnictví, systém představující statistický model národního hospodářství. Uživatelům z oblasti státní správy, bankovnictví, podnikatelské sféry apod. poskytuje vzájemně provázané informace za národní hospodářství v sektorovém i odvětvovém členění.

Informace jsou nepostradatelné nejen pro tvůrce národohospodářských koncepcí a makroekonomické politiky, ale také pro ty, kteří chtějí těmto koncepcím porozumět, umět se v nich orientovat a čerpat z nich pro svoji efektivní hospodářskou činnost. Národní účetnictví tak může poskytnout plný uživatelský konfort každému, kdo potřebuje hlouběji poznat vazby v národním hospodářství přeměněné do podoby ekonomických údajů.

Mach

Huczynskli, A.-Buchanan, D, / Organizational Behavior (Organizační chování). - Prentice Hall International (UK), New York: 1991. - 2. vyd. , 617 s.

Dva britští vysokoškolští učitelé vydali soubornou učebnici s jistými intelektuálními nároky a zároveň praktickými radami. Úvodem ji opatřil D.S. Pugh z Open University a propůjčil jí tak i svou autoritu.

“Všichni přináležíme nějaké formální organizaci”, píše v úvodu, “a je třeba se vyznat v organizačních situacích”. K tomu je třeba “širší porozumění, neboť snahy nebýt teoretický prostě jen omezují naši volbu a jak jeden cynik poznamenal, znamenají pouze, že užíváme zastaralých teorií”.

D.S. Pugh odvozuje organizační chování od experimentů E. Maya, které vyústily do “lidských vztahů”, připomíná D. McGregora, F. Herzberga, Ch. Argyrise, E. Scheina a sebe, vesměs psychology a sociology. (Opomíjí klíčové dílo J. Marche a R. Cyerta s odlišnou argumentací).

Jak autoři uvádějí, předmětem knihy je “studium lidského chování v organizacích” pro studenty bez předchozí průpravy ve společenských vědách. Uznávají, že základ knihy je britský, ale že v novém přepracovaném vydání (po sedmi letech) se vynasnažili volit “mezikulturní přístup”.

Forma je promyšleně naučná. Každá kapitola nejprve oznamuje, co se v ní čtenář může dočíst. Následují klíčová slova v rámečku, k nimž je podáno vysvětlení. Ty pak tvoří části kapitoly, zřetelně od sebe oddělené. V každé jsou vysvětlivky, proč a v čem jsou významné, uvádí se odlišně tištěná definice, následuje vlastní text, obohacený například související příhodou, jindy podkladem převzatým z podniku, fotosnímkem, schématem, občas karikaturou atp. Přidáno je zastavení “stop!” a kontrolní otázky. Látku lze tak studovat přehledně, snadno a živě.

Hlavní oddíly, členěné pak na kapitoly, pojednávají o jedinci v organizaci, skupině v organizaci, technologii v organizaci, vlivu organizační struktury na chování, řízení. Každá část je bohatě rozčleněná. Látku lze tak studovat i po jednotlivých kapitolách. Obsah je spíše širší než téma, protože se snaží zabrat i obecné poznatky společenskovědního poznání. Jedná se zkrátka o pokrevně britskou učebnici. Je propracovaná, precizně udělaná, snadno konzumovatelná, naneštěstí ne zrovna na přední frontě pohybu manažmentu.

Jaj

Ishikawa (Išikava), K. / Co je celopodnikové řízení jakosti? Japonská cesta. (What is Total Quality Control?). - Česká společnost pro jakost, Praha: 1994. - 175 s.

Dnes se zdá, že moderní řízení jakosti pochází ze Země vycházejícího slunce. Původně však pokročilou koncepci jakosti přinesli do Japonska američtí “misionáři jakosti” E.W. Deming a J.J. Juran. Ovšem Japonci ji rozvinuli, vtiskli jí japonskou houževnatost a s ní dobývali úctu, obdiv i zvědavost světa. Jakost má všude stejný výraz (někde je ztotožněna s kvalitou), ale pojmová náplň se hodně liší. Ta japonská je pravděpodobně nejúplnější.

Manažerský sklon k “rychlovkám” (kroužky jakosti, ISO nebo TQM), vede jen k tomu, že se o jakosti stále mluví, vyhlašují se kampaně (největší je certifikace podle ISO), ale má-li se odpovědět na to, jak to pomohlo hospodářskému růstu a zejména vývozu, bude odpověď scházet, anebo může znít, že nebýt toho, byl by ještě stav horší (což si lze někdy jen těžko představit).

Kaoru Išikava je japonský velekněz jakosti. Podílel se na všech krocích, jimiž jakost spěla v japonském průmyslu ke světovým výšinám. Znalost této cesty obohatí nejen historické vědomí, ale především ujasní, jak se na sebe kladly vrstvy jakosti, až se jakost stala “totální”, i v Išikavově verzi “celopodnikovou”. Poznání tohoto postupného tvoření ja krajněvýznamné pro praktické osvojení vysoké jakosti jako systému. Má-li manažer s něčím začít v oboru jakosti, pak tato kniha nebude špatná volba.

Recenzovaná kniha patří ke klasice novodobé jakosti. Koryfej japonského zápasu o jakost do ní vložil shrnuté zkušenosti, jejichž cena se ani nedá vyjádřit. Není do kniha ani teoretická, ani dějepisná, ačkoli obojího je v ní dost. Jsou to poznatky, upozornění, varování, které vyznačují bezpečnou cestu k vysoké jakosti, jež se stala nespornou konkurenční výhodnou Japonska po dlouhý čas.

Česká společnost pro jakost podala do rukou českého manažera Bibli jakosti. Stačilo by se jí držet a vzít věc jakosti do rukou po japonském vzoru. Ale jak to udělat, aby ji nezaložil a skutečně přečetl?

Japonský autor svěřil knihu do péče A. Žaludové, bývalé předsedkyni naší společnosti pro jakost a čestné člence mezinárodních organizací pro jakost. Překladatel J. Frank, sám vytrvalý činitel našeho hnutí jakosti, si s knihou dal práci a uvedl ji do korektní a čtivé podoby. Obojí nám připomíná, že jakost nás provází už desítky let, jenže hlavně jako teorie, mnohem méně jako vítězná praxe.

Ji

Kachlík, A. - Kachlíková, H. a kol. / Rukověť exportéra - Evropská unie. - QplusQ: 1996. - 362 s.

Země Evropské unie jsou největším obchodním partnerem České republiky. Cílem publikace je poskytnout základní informace o jednotlivých členských státech Unie. Úvodní kapitola je věnována principům fungování Evropské unie a jejím vztahům k nečlenským zemím. Další části jsou zaměřeny na praktické aspekty obchodování a podnikání s tím, že nejpodrobněji jsou analyzovány Německo a Rakousko, tedy země, ktzeré jsou nejvýznamějšími obchodními partnery ČR.

Země jsou analyzovány podle metodiky používané Centrem vnějších ekonomických vztahů (nyní Czech Trade), které působí při Ministerstvu průmyslu a obchodu. U každé země je rozebráno 35 charakteristik. Od obecných údajů, přes údaje o obchodních komorách, až po stručné informace o podmínkách realizace zahraničně obchodních operací. Dále jsou uváděny podmínky pro společné podnikání a zřizování majetkových účastí. Závěr každé subkapitoly je věnován problematice obchodního jednání.

Mach

Kopčaj, A.: Košatění bohatství, Silma '90, Ostrava 1997, stran 188.

Originální kniha, výsledek mnohaleté práce “v hlavě” i v podnicích, určená přemýšlivým podnikatelům a manažerům - “první ligy” (jak sám autor vymezuje). Podtitul knihy je obměnou Paretovy formule: “20% poznatků přinášejících 80% bohatství”.

Knihu opatřil vzrušeným úvodem J. Barták. “Už je to tady!” začíná úvod, “v záplavě...zajímavých i plytkých či překonaných překladů...jak se stát dobrým, lepším či vůbec nejlepším manažerem, přichází práce z české kuchyně.” A chválí ji jako dílo originální svým pojetím, autorským přístupem i způsobem zpracování. Tak se postaral i o podstatu anotace.

V předmluvě autor filozofuje: zvolil výraz košatění jako “velmi pěkné české označení pro prostorový růst” (a tím způsobil těžkou hlavu překladatelům, protože tento výraz skutečně patří ke klenotům našeho jazyka). Rozlišuje lidi, sociální subsystém, a prostředky, technický subsystém (peníze, informace, zařízení, materiál). “Pouze v lidských možnostech je tvorba znalostního potenciálu prostředků košatění bohatství a opět pouze lidé rozhodnou o tom, jak efektivně bude tento potenciál zužitkován ve prospěch tvorby podnikového bohatství.” Je proto nutno “znát a využívat zákonitosti energetizace lidí pro košatění bohatství.” Jen tak může manažer vstoupit “do první ligy soutěže zvané košatění bohatství”.

Kniha pojednává o rozhojňování bohatství tak, že střídá pokusy o teorii s přitažlivými výroky, jež zobecňují známé situace. Představuje velkorysý pokus o sblížení našeho uvažování s novými poznatky západního poznání. Setkáváme se s internacionálními pojmy, ale jejich podlož je česká. Čtenář je neustále vtahován nejen do čtení, ale skutečného studia s teoretickými nároky.

Obsah se člení do 7 kapitol: jištění a rozvoj života; proces košatění; otevřené a uzavřené systémy (zde je příležitost zapojit pojmy prigoginovské teorie o negentropickém vývoji, turbulenci a chaosu, také pojmy teorie katastrof (bifurkace); cílovost; lidé jako hlavní zdroj; prostředky; prostředí. Poslední díl obsahuje závěry pro 21. století: přisuzuje se mu postupné uvolňování od entropie a zrychlení vývoje (to samo má velký poznávací význam), k tomu je potřebí nových vizí a hodnotových orientací.

Pozoruhodné jsou úvahy o energii, ekonomii a ekologii, v nichž se autor staví za “sestup hlouběji k energii jádra atomu”. Nezajímavější jsou úvahy o životní energii. Přední fronta bude nejvíce získávat od zapojování “životní energie svých zaměstnanců”. Dominovat “budou nástroje podnikové ideologie, a ne nástroje podnikové politiky...Vítězit budou podniky se silně sdílenou vizí a hodnotami většiny zaměstnanců. To umožní maximálně využívat příležitostí vysoce turbulentního prostředí... ekonomika využití člověka bude spočívat v jeho schopnosti... zlepšovat a ne jen plnit.” A poslední slova: Ti kdo to pochopili...jsou už profesionály 21. století. Těm, kterým to stále nedochází, hrozí osud zkameněliny 20. století.”

Kniha vyšla se sponzorskou pomocí Národního vzdělávacího fondu a prostředků PHARE Evropské unie. To usnadnilo vydání náročné knížky, nad nímž by se patrně jiní vydavatelé ošívali, dodalo knize i ušlechtilý vzhled.

Jk

Kotler, P. / Marketing Management. Analýza, plánování, realizace a kontrola. - Victoria Publishing, Praha: 1995. - 2. vyd. (původní stejnojmenné americké vydání z roku 1991, v pořadí sedmé). - 798 s.

Jedna z amerických učebnic, kterými rychle uspokojovala naši potřebu Victoria Publishing. Ve své době patrně nejúplnější učebnice marketingu na světě. Každý obor má svou “klasiku” a toto je klasické dílo marketingu. P. Kotler je považován za nejlepšího znalce. Byl rovněž u nás a jeho výklad uchvátil jak svou přesvědčivou argumentací, tak i nevtíravou prostotou.

Učebnici uvedl náš obratný finančník, štika kupónové privatizace, V. Kožený, dříve majitel vydavatelství Victoria, nyní v emigraci. Sám zažil renomovaného autora na americké vysoké škole byznysu i jeho učebnici, jež “představuje jedno z nejkvalitnějších a nejčtenějších děl”. Ekonomická doktrína socialismu “potlačovala nejvlastnější principy marketingu” a vytvářela protichůdný “systém diktatury výrobce”. Vztah k zákazníkovi byl zúžen “výstižně” na pouhý “odbyt”. Celá doktrína marketingu je založena na tom, aby se “veškeré chování výrobce odvíjelo od požadavků trhu, od zákazníka”. Nikoli “snaha prodat to, co se vyrobilo, ale vyrobit to, co se prodá”. To je “přechod, který se musí nejdříve uskutečnit v hlavách manažerů”.

Úvod je nevšímavý k tomu, že i u nás byla významná škola marketingu, na vysoké ekonomické působil mezinárodně uznávaný profesor J. Nykrýn, existoval Institut marketingu se svým časopisem, Institut řízení zval jako učitele naše odborníky zahraničního obchodu a vysílal vrcholové manažery do USA atd. Ovšem závěr je pravdivý, v čele podniků jsou noví lidé, ale jejich hlavy jsou v zajetí výrobní doktríny. V učebnici Marketing Management najdou všechno, co je třeba vědět o “diktátu trhu spotřebitele” (jaký v americe převládl po roce 1955, a v socialismu vlastně nikdy): vyrábět jen co se prodá.

P. Kotler definuje marketing na širokém základu. Jde o poznávání nenaplněných potřeb, “službu trhu”, o to, jak “myslet na zákazníka a sloužit mu”. Prodej a reklamu, na rozdíl od některých jiných, považuje za vnitřní součást tohoto pojetí.

Kotlerovo dílo má znaky znamenitých amerických učebnic. Logickou strukturu od základů k rozvinutým úlohám. Je univerzální v tom smyslu, že zahrnuje všechny formy tržní produkce (výrobky i služby). Pokrývá také všechna témata daného oboru. Směřuje k opodstatněnému jednání manažera marketingu. Má šest hlavních částí, ale vypočítávat je ani nemá smysl; nic podstatného nebylo opomenuto. Vše je podáno s mnoha příklady, shrnujícími poznatky, případy. Graficky je učebnice přitažlivě zvládnuta.

Je to učebnice, která se dočkala mnoha vydání a při každém se v ní něco upravilo nebo změnilo. Proto je třeba vzít v úvahu, že patří svým datumem vydání mezi ne docela nové. Je například pochopitelné, že když se zabývá přímým marketingem, uvádí také elektronickou formu, ale ještě nepostihuje možnosti internetu. Nezaujala stanovisko k japonskému “výrobkovému přístupu”, který dokázal nejen poznávat neuspokojené potřeby, ale tvořit nové. Našly by se nedostatky, ale to je možné vždycky.

P. Kotler v Praze naznačil, že marketing je v hospodářských organizacích již propracován a že dokonce se stává až nadbytečně složitý. Sám se obrací k marketingu ve zdravotnictví, ve školství a kultuře atp.

Victoria Publishing se zasloužila o pohotové doplnění amerických manažerských děl u nás. Spěch přivodil ovšem i jistou povrchnost překladů. Není to zrovna “učebnice manažerské češtiny”, ale srozumitelnosti to vcelku nevadí.

Ji

Koubek, J. / Řízení lidských zdrojů. - Management Press, Praha: 1995. - 350 s.

Autor je vysokoškolským učitelem s potřebnými zahraničními konexemi. Do nové knihy vložil velké množství poznatků, rozdělených do 13 oddílů a 130 kapitol. Názvy oddílů poskytnou základní přehled o skladbě knihy: řízení lidských zdrojů, personální plánování, analýza pracovních míst, získávání pracovníků, výběr pracovníků, přijímání a orientace pracovníka, hodnocení pracovníků, rozmisťování, propouštění a penzionování pracovníků, podnikové vzdělávání pracovníků, odměňování pracovníků, pracovní vztahy, péče o pracovníky, personální informační systém.

O charakteru knihy vypovídá autor úvodem: “Předkládaná publikace podává základní informace...a tedy i určité vodítko pro formování základního programu personální práce v našich organizacích.” Hned na začátku autor připomíná, že “řízení lidských zdrojů je nejen nový název, ale také nová koncepce personalistiky”. Naneštěstí se hluboký rozdíl, který se mezi nimi otevírá, autorovi plně zdůvodnit nepodařilo a tak zůstalo spíše jen u názvu.

Ostatně to obráží obecné povědomí. Kdyby měli personalisté našich podniků vysvětlit, proč se nyní sami jmenují “řediteli lidských zdrojů”, ponejvíce kromě povšechných floskulí bychom se nedověděli nic. Je škoda, že ani nová odborná literatura k pochopení nutného ústupu personalistiky a stejně nutného nástupu nové lidské strategie podává tak málo pomocnou ruku.

Jako většina soudobých knih o personální tématice v podniku je i tato kniha psána téměř jako příručka. Aby se lépe četla, jsou hlavní myšlenky zvýrazněny tučným písmem. Úplnost a přehlednost patří k jejím aktivům, proto si ji určitě pořídí do své knihovničky nemálo odborníků.

J.J.

Kroeger, F.-Denk-Helmont, M. (eds.) / Dual Restructuring. A Two-Way Route to Survival and Competitive Advantage (Podvojná restrukturace. Dvojitá cesta k přežití a konkurenční výhodě.). - MacMillan, London, a St. Martin, New York: 1996. - 143 s.

Původně německý, posléze do angličtiny přeložený sborník šesti příspěvků k restrukturaci podniků v nově se ustavujících tržních ekonomikách. Napsali ji němečtí poradci A.T. Kearney, znalí věci ve střední a východní Evropě, tedy také u nás a podali ji stručně a podnětně.

Aby se restrukturace v mladých ekonomikách povedla, je třeba dvou partnerů: zkušeného západního, který dodá trh, výrobky, technologii a manažerské umění, a začínajícího, který nabídne levné kapacity, materiál, infrastrukturní služby (energie, doprava aj.) a pracovní sílu. V této součinnosti, povětšině i vlastnicky propojené (joint venture), je naděje na rychlé rozšíření tržní ekonomiky po celém světě.

Vznikající tržní ekonomika se dnes vztahuje (započteme-li Čínu) na polovinu světa. Střední a Východní Evropa je součástí této historické přeměny. O středoevropských zemích, jako je Polsko, Maďarsko, ČR, SR, Slovinsko, se uvažuje, že jim přechod zabere kolem deseti let. Východním zemím jako Rusku a okolním by to mohlo zabrat dvacet až třicet let. Západní podniky mezitím zjistily, že jakost, pružnost, zaujetí pro zákazníka nemálo prospělo, ale že je třeba zároveň většího trhu a nižších nákladů. Západní země se proto rozhodují pro tažení na východ a na jih, kde jsou právě příznivé nákladové podmínky.

Část zkušeností a podnikových případů byla získána i prací v českých podnicích, takže co chvíli se přijde na poznatky a zkušenosti důvěrněji známé. Kniha má solidní poznatkový základ, rozvíjí originální přístup a je ověřená v praxi.

Jaj

Livian, Y.F. - Pražská L. / Řízení lidských zdrojů v Evropě: srovnání s Českou republikou. -HZ Praha: 1997. - 147 s.

Kniha je určena všem manažerům, specialistům a zájemcům, kteří potřebují řešit problémy řízení lidských zdrojů. Funkce řízení lidských zdrojů je v moderním pojetí definována jako jedna z rozhodujících funkcí podnikového řízení, která je řazena na stejnou úroveň jako obchodní nebo výrobní funkce. Práce vychází z pojetí řízení lidských zdrojů, založeného na spoluúčasti manažerů a personalistů.

Všechny firmy, bez ohledu na odvětví podnikání a národnost, řeší základní problémy: nábor, výběr, školení, odměňování a optimální organizaci práce zaměstnanců. Vzhledem k velkému vlivu kulturního, sociálního a právního kontextu jednotlivých zemí na oblast řízení lidských zdrojů dal francouzsko-český tým autorů přednost evropskému přístupu k řízení lidských zdrojů, který je použitelný v České republice. Příklady, které jsou v publikaci uváděny, jsou příklady francouzské, anglické a dalších zemí EU, které však autoři adaptují na české podmínky. Toto z publikace činí českou učebnici, vycházejí z evropských základů. Použité myšlenky a metody jsou formulovány otevřeně a nesnaží se být jedinou odpovědí na problémy. Autoři prezentují nejen výhody, ale také hranice některých přístupů k problematice. Manažer najde v publikaci průvodce svým rozhodováním, ale metody, které bude v praxi aplikovat, musí samozřejmě přizpůsobit situaci a měnícím se podmínkám v České republice.

Mach

Management Development to the Millenium, The New Priorities (Průprava manažerů k (nadcházejícímu) tisíciletí, nové priority). - Institute of Management (Institut řízení), společná zpráva Výzkumné rady za předsednictví J. Watsona, London: 1995. - 63 s.

Britský Institut řízení je směrodatná instituce při formulování nových poznatků o řízení. Jeho výzkumné zprávy obvykle přitahují zájem a vyvolávají odborné rozpravy. Jako obvykle i tato zpráva je podána v největší shrnující stručnosti, ale s přílohami přesahujícími rozsah textu.

Do čeho se zpráva sbíhá: 1. Organizace velké i malé mají pochopit, že investice do manažerské průpravy přímo přispívají k dlouhodobé konkurenčnosti. 2. Manažeři se musejí rozhodnout pro celoživotní vzdělávání. 3. Vyšší vedoucí mají prokázat oddanost věci a vůdcovství. 4. Standardy (manažerské výkonnosti) musejí být přenosné a široce přijatelné. 5. Kdo poskytuje školení, má vyhovět rozmanitým potřebám uživatele. 6. Musí se vytvořit úplnější infrastruktura pro manažerskou průpravu. Toto je stručný obsah zpávy, podrobnostech je však nemálo zajímavého.

Například o “cestě vpřed” se praví, že pracovník 21. století bude “přizpůsobivý a znalý, spíše než jen dobře připravený. Pracovní funkce se budou sdílet, názvy prací budou méně určité, budou se překrývat. Úzkých funkcí je třeba se vyvarovat.” Manažerům se radí, aby “si osvojili dobře počítače, ovládli aspoň jeden další jazyk a komunikační způsoby”. Proti sobě se kladou požadavky na manažera dříve a nyní:

Jij

Manažerské vzdělávání v České republice. - Národní vzdělávací fond, Praha: 1996. - 237 s.

S podtitulem “Průvodce” vyšel tento katalog institucí a firem, které nabízejí manažerskou průpravu. U každé je uvedeno čím se zabývá, jaký má rozsah, jakou spolupráci, její adresa a odpovědné osoby. Každé je vyhrazen přibližně jeden hutný list (vyplněný jednotný formulář). Seznam obsahuje 49 škol a firem tohoto zaměření. Kromě toho je připojen seznam celkem 128 podobných institucí a firem, o nichž NVF shromáždil aspoň některé záchytné údaje.

Budete-li se rozhodovat o školení pro svůj manažerský personál, stane se tato knížka vaší odbornou oporou. Je velmi přehledná, dobře se v ní hledá a zaujme svou úhledností. Není v běžném prodeji, je třeba ji vyžadovat přes Národní vzdělávací fond (110 00 Praha 1, Václavské nám. 43). Tato publikace je první z chystané řady, kterou na aktuální témata bude vydávat Národní vzdělávací fond.

Jir

Mizumo, Sh. / Řízení jakosti (Company – Wide Total Quality Control). -Victoria Publishing, Praha: (rok vydání neuveden, japonský originál z roku 1988). - 303 s.

Moderní jakost se zdá mít japonský rodný list, ve skutečnosti se však zrodila v USA a japoncům, kteří na americkém kmeni vypěstovali košatou jakost, náleží křestní list.

Totální koncepce jakosti má jako své určující rysy, že je celopodnikové, vztahuje se na celý výrobek, všechny jeho díly a součásti, na veškerý proces přípravy, výroby a prodeje, na všechny zaměstnance v podniku. Nikdo a nic se nevynechá.

V Japonsku se soustředěný nápor na jakost začal hned po válce. Prvními učiteli byli Američané, ale potom se japonský přístup osamostatnil a stal se příkladem pro celý průmyslový svět.

Mizumova kniha podává japonský přístup, jak jej doporučuje a prakticky organizuje Svaz japonských vědců a inženýrů (JUSE). Japonská autor, který se účastnil celého vývoje jakosti ve své zemi, to připomíná v úvodu, kde se hlásí k odkazu E.W. Deminga a J.J. Jurana.

Vyzvedávat jednotlivosti z této knihy by mnoho nepomohlo. Podává se celistvý, praxí ověřený soubor zkušeností, které povznesly mnohé japonské podniky mezi světovou třídu. O obsahu si lze udělat představu z názvů několika kapitol: Úloha vedení, analýza problémů, plánování, zajišťování (to vše o jakosti), odpovědnost za výrobek, školení, jakost ve výzkumu a vývoji, ve výrobě a nákupu, v administrativě, minulost a budoucnost jakosti.

Na konci je prostý výčet faktů o jakosti, na nichž spočívá japonský model. Zkušený autor shrnul úsporně klíčové poznatky, radí I varuje. Kdo se věnuje jakosti, najde ji zde v kostce.

Všechno se vyvíjí, také jakost. Knížka poznatkově končí v osmdesátých letech, ale naše zpoždění bývá takové, že přesto je “chytrost” této knížky ještě daleko před námi.

U nás se jakost staví na zavádění a certifikaci ISO 9000. Geometrickou řadou narůstá počet podniků, které toho dosáhly. Zanedlouho budeme mít ISO 9000 certifikovanou “rámečkem” všude. Ale praxe zůstává stejná, máme ISO 9000, jenže naše vývozní schopnost ani jakost na domácím trhu se vlastně nezměnila. Dokonce by se dalo jízlivě poznamenat, že křivka certifikované jakosti a křivka zahraničně obchodního salda se vyvíjejí v opačném smyslu.

Není to ISO 9000, ale TQM, na nichž vyrostly světové podniky. Všimněme si tedy pozorněji dobré rady světového odborníka.

Ji

Moore, J.F. / The Death of Competition, Leadership and Strategy in the Age of Business Ecosystems (Smrt konkurence, vůdcovství a strategie ve věku podnikatelskýcgh ekosystémů). - John Wiley & Sons, New York: 1996. - 299 s.

Konec konkurence v době, kdy konkurence naopak prudce sílí? Může se to vůbec brát vážně? Knihy se vydávají, aby se četly, ale v tržní ekonomice především aby se prodaly. A vyzývavý, překvapující titul tomu pomáhá. Je to jedna z prací, které obracejí pozornost na podnikatelskou kooperaci jako předpoklad schopnější konkurence. V úvodu je toto vysvětleno na příkladu amerického Intelu jako vysoce konkurenčního podnik, který vyrábí mikroprocesory pro mnoho společností, jež dodávají počítače. Pro jeho úspěch má zásadní význam úspěch těchto dodavatelů, od gigantů jako HewlettPackard nebo Compaq k množství malých firem. Intel se vyvíjí uvnitř této pospolitosti. Pomáhá svým odběratelům dobývat nové trhy a získávat klienty. Ujednává, co potřebují, a pokud je to v dosahu Intelu, udělá to s nimi i za ně. Nemusí se to týkat vlastních mikroprocesorů a softwaru, ale když to zvýší odběr počítačů, vydělá na tom oklikou rovněž. Intel investuje každoročně kolem 100 mil $ na pomoc počítačovým firmám: zlepšit jejich hardware a software. Je příkladem průmyslové “koevoluce”.

Obrazně vzato, do konkurenčního boje nevyrážejí jen osamělé oddíly, ale spojenecká vojska. Byznys se vede v symbióze jednoho s druhým. Společný rozvoj je jistější než oddělený. Připomíná to ekologii: na byznys se nechá nazírat jako na druh ekosystému.Koevuluce není koncem konkurence, ale otevírá její novou formu. Ovšem opravuje panující názory, jakoby konkurence byla zápasem všech proti všem. To není pravda už od sedmdesátých let (a mnoha dřívějšími případy), kdy se podnikatelská kooperace všeobecně rozmohla. Nastoupily mezipodnikové dohody, licence a frančízy, společné podniky, aliance podniků. Co definitivně zaniká je starý názor na konkurenci. Koevoluce přivozuje často hluboké změny, právě tak jako vývoj, přizpůsobování, vznikání a zanikání ekosystémů. Co tvoří jejich podstatu? Vědomí souvislostí, představa o místu a úloze, jakou zaujímá náš podnik v celkovém ekonomickosociálním prostředí.

Trh jako prostředí byznysu, se mění více než kdy dříve. Podniky pociťují jeho nestálost. Utíkají od toho, co se jim nedaří k tomu, co slibuje přežití. “Zeštíhlují”, odpisují aktiva i lidi. Ale není to jistý úspěch: morálka klesá, lojalita se vypařuje, ziskové marže se krátí. Investoři se odtahují. Kdo odchází poslední, zhasne světlo. Je třeba volit jiný azimut vývoje: inovace a tvorbu nových trhů. Málo tomu napomáhá v dnešním manažmentu: marketing studuje dané trhy, inovace se omezují jako vícenáklady, manažeři honí úspory, nemají čas na perspektivu. Kdybychom se měli vrátit k předchozímu příměru: to oni zhasínají jedno světlo za druhým. Na bojiště nastupují noví rytíři. J. Welch, General Electric, vytýčil: ve všem do děláme, musíme být na světě první nebo druzí. Nedávno to opakoval německý Siemens. Směrem k zákazníkům vysunul “podnikatelské jednotky” (business units} schopné jednat ihned technicky i obchodně. P. Barnevik, ABB, vložil do poslání podniku: “ABB pomáhá svým zákazníkům rozvinout vzájemně výhodné stálé vztahy.” To, co dělají, není primárně “zeštíhlení”. Otevírají nové trhy a v součinnosti nacházejí trvanlivost v prostředí změny.

Ji

Mumford, A. (ed.) / Gower Handbook of Management Development (Gowerova příručka manažerské průpravy). - Hampshire: 1994. - 4. vyd. (1. vyd. r. 1973). - 468s.

Jedná se o příručka Gowerova vydavatelství s mnohaletou tradicí. Občas obnovovaná vydání sledují vývoj manažerského vzdělávání a výcviku. Editor sám doufá, že příručka poskytne “něco pro teoretiky, komentátory, pragmatiky a ani aktivisté nepřijdou zkrátka.”

Sbor autorů připravil 24 kapitol, z nichž každou lze číst nezávisle. Kapitoly uvádějí například: plánování manažerské průpravy; diagnostika a vyhodnocování; plánování kariéry; v další části jsou kapitoly o tom čemu a jak učit: samostudium, smlouvy o učení se, rádcovství a koučink, používání technických prostředků jako video; následuje oddíl s kapitolami o organizaci průpravy, občas s příklady z britských podniků; konečně jednotlivé specifické otázky, jako kulturní kontext, průprava manažerek, souvislost přizpůsobování podnikové organizace a manažerské průpravy, s kým spolupracovat? V příručce se najde mnoho vysvětlování, definicí, schémat, tabulek usnadňujících výklad.

Pro britský přístup je příznačný “národní rámec” všech snah o pozvednutí lidské kvality. Roku 1988 byla vydána “Manažerská charta”, která navodila základní orientaci manažerské průpravy. Od toho se odvíjí spousta programů a zapojených institucí. Britský přístup k manažerské průpravě upřednostňuje řád méně již však experimentování, soutěž a průrazné novoty.

Mezi mnoha jinými poučeními se najde i výklad o hnutí “Euromanager” (u nás jej provozuje Inventa). Britské podniky (v knize je příklad počítačové firmy ICL) se snaží představovat se jako nejen britské, ale evropské, připravené na přemostění kultur, jazykově vybavené, mobilní.

Jaj

Petříková, R. / Jakost a lidský faktor (sociální dimenze jakosti). - Dům techniky, Ostrava: 1996. - 99 s.

V úvodu k této poměrně útlé knížce píše J. Frank, jeden ze zakladatelů České společnosti pro jakost: “Doposud v naší literatuře chybělo dílo, které by o vztahu lidského faktoru k jakosti soustavně pojednávalo”.

R. Petříková je vysokoškolskou učitelkou jakosti, pořadatelkou každoročních národních konferencí jakosti v Ostravě, neúnavnou propagátorkou jakosti. Svou knížku pojala jako “akční”. Nezdržuje se výklady víc než je nutné a hned přechází k výzvám co dělat, k pravidlům jak to dělat, k vybraným praktickým zkušenostem. Co si má čtenář pevně vštípit do paměti, je zarámečkováno. Obsah se člení na řízení lidí obecně, pak na řízení lidí v zájmu jakosti, dále motivaci, týmovou práci a podnikovou kulturu.

Publikace je určena podnikovým praktikům a instruktorům

Jir

Philips, K. - Shaw, Patricia / A Consultancy Approach for Trainers (Poradenský styl školitelů). - Gower, London: 1996, 4. vyd., 166 s.

Vyhledávaná kniha (jak ostatně svědčí opakované vydání) o tom, jak dobré školení přirozeně přechází do poradenství a pokračuje účastí na změnách v podniku. Tedy výsostně aktuální téma všude, kde si kladou otázku účinnosti různých forem působení na efektivní znalosti a praktické dovednosti manažerů. Český management pociťuje palčivě stejnou potřebu.

Nezbytnost ustavit přechod od školení k poradenství vyvolala mnohonásobná změna v řízení. Autoři ji vypočítávají v neuspořádaném sledu: pružnost a tvořivost, podnikavost, vize, přirozená autorita, diagnostické dovednosti, řešení problémů a rozhodování, vůdcovství, riziko, využívání disponibilních předností, týmová práce, poradenství, sebehodnocení, koučování, schopnost strategického myšlení, schopnost rozpoznat “celkový obraz” (událostí), umění mezipersonálních styků, vnímavost, schopnost motivovat, “vysoký práh bolesti” (snášení nezdaru). Tento výčet je jistě široký, ale i tak neúplný a především vynechávající nejnovější změny.

Ti, co školí, se člení na čtyři kategorie: 1. poradce pro manažerskou průpravu, 2. odborník na učení se, 3. organizátor (architekt) výchovy, 4. manažer učení se. Tato čtveřice má zvládat přechodový proces:

Celá kniha je pak věnována usoustavněnému výkladu, jak se to dělá. Nejsou to návody, ale především zásady, doprovázené názornými schématy. Jak kniha říká, je to výklad, jak přejít z jednoho paradigmatu (školení) do druhého (přímé radění).

Jaj

Porter, M.E. / Konkurenční výhoda, jak vytvořit a udržet si nadprůměrný výkon (Competitive Advantage). - Victoria Publishing, Praha: (rok vydání neuveden). - 626 s.

V osmdesátých letech patřil M. Porter k nejuznávanějším autorům manažerské odbornosti. Vnesl zvrat do strategického řízení, když třikrát vystoupil k významu “konkurenční výhody”, jednou z hlediska podniku, podruhé z hlediska odvětví (to je případ recenzované knihy), potřetí z hlediska národů. Až do té doby se strategická práce považovala za něco, co má narýsovat cestu od nynějška k cílům stanoveným pro budoucnost. (Ostatně velká část manažerů se z toho ještě nevymanila.)

Porterovo dílo už odpovídá jiné situaci. Takové, kdy podnik se prosazuje ve stále úpornější konkurenci, jež nabývá všeobecného charakteru a globálních měřítek. Proto si jeho konkurenční výhoda staví jiný úkol: vytvořit přednost před ostatními konkurenty, zajistit si tržní pozici, protože jinak stejně k žádné “cestě do budoucnosti” nebude příležitost. (Leda následovat a kopírovat schopnější nebo obsazovat mezery na trhu.)

“Konkurenční výhoda, uvádí autor v předmluvě, je jádrem výkonnosti podniku, kde existuje konkurence.”

“Tato kniha je o tom, pokračuje úvod, jak si může podnik konkurenční výhodu vytvořit a udržet...používá nástroj, který nazývá hodnotový řetězec, a který rozčleňuje kupující, dodavatele i podnik do samostatných, ale vzájemně souvisejících činností.” Je určena těm, kdo odpovídající za strategickou práci, tedy především vrcholovému vedení podniku, zabíhá do mnoha oborů a všechny poznatky slouží k tomu, aby se podnik prosadil. Avšak i bez ohledu na to, jak jsou lidé v podniku sblíženi, nebo naopak vzdáleni se strategií, být si vědom zápasu o konkurenční výhodu je podmínkou jejich užitečnosti. Tolik autor.

Kniha je obšírná, má rozsáhlý členitý obsah. Začíná se od základních pojmů konkurenční strategie; pokračuje hodnotovým řetězcem a konkurenční výhodou; následuje výhoda nízkých nákladů; diferenciace; technologie; poznávání konkurentů; segmentace v odvětví; substituce; vztahy mezi podnikatelskými jednotkami; horizontální strategie; vzájemné vztahy; komplementarita výrobků; odvětvové scénáře; obranná strategie; útok na vůdčí firmu v odvětví. Názvy kapitol možná nejsou hned srozumitelné, podřizují se ústřednímu tématu, rozebírají je z různých stran a při tom volí i nová pojmenování.

Kniha proslula i tím, že z ní vychází oblíbené strategické analýzy, především analýza silných a slabých stránek podniku, příležitostí a rizik trhu, po americku Strengths- Weaknesses-Opportunities-Threats, ve zkratce SWOT, analýza vnějších sil, analýza podnikového portfolia. Ty dnes už zná snad každý. Ale málokdo si uvědomuje, že tyto analýzy mají už svůj věk, a co bývalo pokrokem před lety, stává se brzdou v nových poměrech. (Kniha obsahuje bibliografii, nejnovější knihy jsou z roku 1983, jedna chystaná doktorská práce oznámená na rok 1984 a Porterova vlastní oznámená na rok 1986.)

Výzkum konkurenční výhody byl objevný pro osmdesátá léta a každý, kdo má vztah ke strategickému manažmentu, by měl jeho poznatky zvládnout. Doba však pokročila, konkurence přešla do vyššího stadia superkonkurence (hyperkonkurence). Udržení konkurenční výhody se stalo obtížným, nejčastěji dlouhodobě nemožným. Proto problém udržitelnosti (sustainability) nabyl klíčové důležitosti. Nastupují vyšší formy strategické práce.

Jako velká část příspěvků Victoria Publishing, kniha se dostala na stoly manažerů rychle, ale z hlediska překladu ne dost dbale.

Ji

Puffer, S.M. / Managing Across Culture (Jak řídit napříč kulturami). - Blackwell, Cambridge (Mass.)-Oxford: 1996. - 442 s.

Jak se rozmáhá globalizace, podniky vstupují do rozmanitých kulturních poměrů a řízení se stává internacionálním, také odborná zájem o národní a podnikové kultury stoupá. Recenzovaná kniha je svým způsobem zvláštní: těží jak z krásné literatury, tak z manažerských studií. (Takhle u nás v šedesátých letech postupoval Institut řízení, a snad nikdo jiný.)

Autorka ji dříve vydala soubor podnětů z literatury pro manažery. Tentokrát uvádí nejprve literární epizody a v závěru manažerský výklad. Vezměme příklad: Americký manželský pár jede na dovolenou do Palerma. Zapíší se v hotelu a obdrží pokyny pro ubytování s poskytovanými garanciemi. Tlustý spis jim slibuje, že hotel se postará o všemožnou ochranu; dokonce v případě vážné choroby by hotel přivezl nejblišší příbuzné a v případě umrtí by rakev byla odeslána domů na účet hotelu; a mladí Američané pocítili mrazení v zádech, že snad italské mafie, které posloužily k tolika hollywoodským krvákům jsou hned vedle. Ale to vše se rozptýlilo, když se z balkónu podívali na moře, nejkrásnější jaké kdy viděli, a okolní přírodu překypující zelení a květy. Vydali se na prohlídku města a okolí. Ukázalo se, že mapa, kterou jim dala půjčovna vozů není k ničemu, silniční značky jsou a nejsou, Italové na skůtrech řádí bez ohledu na semafóry. Mladá Američanka vyjekne: chtěl mi ukrást kabelku! Kdo, jeden z mladých motocyklistů, je t díte, štěstí, že kabelku upevnil i sedadlový pás. Je stále za námi, ujeď! A tak to pokračuje se střídavým štěstím ař do Říma. Když se vrátí domů a přátelé se ptají, kde byli, aby se sami poučili, kam příště jet, manžel nečekaně zalže: v Belgii, jeďte do Belgie, jídlo v Bruselu je skvělé. Ovšem když si má na něco z Belgie vzpomenout, nemůže říci jediné slovo.

Při psaní této receze mě napadá, že bych mohl přispět jinou transkulturní příhodou. V roce 1992 mne na neworkském letišti za pravého poledne přepadli dva černoši pod záminkou, že utrmácenému cizinci pomohou se zavazadly. (Samozřejmě jsem se bránil.) Zavlekli mne do vedlejší místnosti bez oken a vymáhali výpalné. Měl jsem k nim důstojnou řeč, jak špatné je, co dělají, jak špiní obraz USA a dodal jsem, že jsem ze země, kde se něco takového nemůže stát. (Tehdy to ještě byla pravda.) S úžasem, na mne zírali, pak mávli rukou a odešli. Dnes bych si s takovou zkušeností mohl otevřít poradnu pro americké turisty-dobrodruhy nasedající do pražského taxíku.

Jiná příhoda z knihy. Mark Twain popisuje své zkušenosti s němčinou. Narazí na německý výraz pro vyjednávání příměří jako WAFFENSTILLSTANDSUNTERHANDLUNGEN. Přestává věřit v urovnání. Nakonec vyslovuje twainovský názor, že angličtině se nechá naučit za třicet hodin (a jistě vyvolá rozhořčení našich manažerů, kteří si ani osm let po převratu neosvojili esperanto byznysu), francouzštině za třicet dní, a němčině ani za třicet let.

Kniha má tři části, na konci každé po několika příhodách jsou odborná pojednání. Jedny pojednávají o předsudcích a potřebě kompatibility meziárodního byznysu. Jiné považují mezikulturní nedorozumění za přechodná a ukazují, jak s časem roste vzájemná tolerance i pochopení. Třetí zase vyzvedávají, že pochopení mezi-kulturních rozdílů je významné, a krajně významné pro podnikatelský úspěch v jiném prostředí.

Kniha slibuje příjemné čtení kombinované s poučením.

J.J.

Reid, M.A.-Barrington, H. / Training Interventions, Managing Employee Development (Školicí zásahy. Jak řídit průpravu zaměstnanců.). - Institute of Personnel and Development, London: 1995. - (přetisk čtvrtého vydání), 449 s.

Britové patří k těm, kdo nenechávají práci samovývoji a organizuji celostátní a regionální soustavy školení k práci. O tom pojednává tato kniha, která se v Británii dočkala už čtyř vydání.

V úvodu kancléř Exeterské university vyzývá: “Ohlédněme se nazpět deset let a uvažme kolik se změnilo ve školení. Imponuje mi, když pozoruji rostoucí počet lidí a organizací oddaných myšlence utvořit pracovní sílu světové třídy... Jednou z nejvýznačnějších pokrokových novot se nedávno stalo vyhlášení národních cílů vzdělávaní a výcviku... Jsou to cíle pro nás pro všechny.”

O Británii se říká, že byla rájem thatcherovské státní nevšímavosti, na druhou stranu je však systém školení odshora dolů precizně domyšlený. Působí v něm státní orgány (ústřední i místní), svaz průmyslu, školy a další školicí zařízení a ve středu jsou samozřejmě podniky a zaměstnavatelé. Roku 1980 se ustavil Národní výbor pro výcvik a rozvoj. Vznikla síť “národních” (tj. britských, ale i anglických, skotských a waleských) institucí.

Národní poradní sbor pro cíle výchovy a výcviku (NACETT) vydal roku 1993 svůj dokument pro příští desetiletí. Téhož roku vyšel strategický plán “Prosperitu prostřednictvím pracovního umění: Národní průprava k práci”. Na množství dokumentů o tom, jak školit, akreditovat, přezkoušet atd. je potřebí zvláštního průvodce.

Training Interventions, Managing Employee Development je něco jako výkladová instruktáž pro naplnění národního programu “výcviku pro práci” (k němuž patří zase “vzdělávání pro život” a obě jsou součástí “národního programu investic do lidu”). Je plná přehledových poučení, definicí, zkratek atd., takže nejvíce prospěje těm, kdo uvažují o systematice školení.

Přednosti knihy navozují i její nedostatky. Je ovlivněná snahou uvést vše do společného koryta, stříhat vše podle daného vzoru. Naopak se málo snaží o osvětlení cest budoucnosti, vysokou konkurenčnost, novátorství ve školení. Doporučené čtení, jež doprovází každou kapitolu, bývá pokročilejší než text knihy, ale i tak je to celé nějakých deset let pozadu za špičkami vývoje.

Všude se počítá s akreditací školicích institucí a atestací absolventů. Jen zmínka je věnována “standardům (normám) výkonnosti”. Přesto si můžeme představit nadšení, s nímž se někteří personální ředitelé chopí příležitosti a místo aby publikaci vzali jako vodítko, nechají celý podnik přezkoušet a pošlou jej na školení.

Jaj

Roepke, W. / Jenseits von Angebot und Nachfrage (Mimo nabídku a poptávku). - Paul Haupt, Bern-Stuttgart: 1979. - 5. vyd., 403 s.

Práce staršího data pocházející z bouřliváckého období (první vydání z 1958). Pro naši současnost může být signifikantní, že jako jeden ze čtyř garantů-vydavatelů je uveden F.A. Hayek. Kniha má předznamenání anglického E. Burkea: “Není třeba mnoho důvtipu k vládnutí...Svoboda je ještě prostší, stačí povolit otěže. Avšak vytvořit svobodnou vládu, která by sepjala protikladné prvky svobody vjedno, to vyžaduje vhled, hluboké uvažování, bystrého, silného a obsažného ducha...Je v povaze věcí, že lidé nespoutaného charakteru nemohou být svobodní. Jejich vášně je svírají jako pouta.”

Autor uvádí k pátému vydání své potěšení, že představa toho, co je za elementárním ekonomickým mechanismem (název je parafrází Nietschova “Jemseits von Gut und Boese”, tedy “Mimo dobro a zlo”), vyvolává ohlas čtyř skupin. Jednu tvoří vyznavači centralisticko-kolektivistického pojetí a ti se pohoršují. Také druzí, kdo patří k neoblomným racionalistům, ke skalním ekonomům, prozaickým utilitaristům. Třetí, čistí moralisté a romantici, spatřují v knize důkaz, jak ekonomika dokáže zkazit čistou duši. Nejmilejší jsou mu čtvrtí: to jsou ti, co mají radost, že kniha vyzvala tři předchozí. Zhruba v tomto duchu pokračuje myslitelské pojednání o sociálně ekonomickém konceptu společnosti. Není to kniha ke čtení. Musí se studovat. Často je třeba se vracet a promýšlet znovu. Pro německou duchovní situaci jsou takové rozvinuté úvahy typické.

Kniha pochází z doby, kdy největším zlem se jevila inflace. Je to kniha proti inflaci, líčí, jak inflace pohltí výsledky pospolité práce. Snaží se burcovat protiinflační síly společnosti, staví se proti “svaté úctě k penězům” a “monetárnímu cynismu” i “rozkladu práva”. Nechybí na kurážných soudech, ale na konci knihy stojí otazník. Bude to stačit?

Skoro pětinu knihy tvoří vysvětlující poznámky. Manažer si čtením může připomenout, jak se vedly spory nedávné minulosti a jak čas stále nerudovsky “trhá oponou”. Kdo však nemá myslitelské sklony, nebude z toho mít velký užitek.

Jaj

Senge, P.M. / The Fifth Discipline. Art & Science of The Learning Organization (Pátá disciplína. Umění a věda učící se organizace.). - Century, London: 1992. - (vydání z roku 1990 třikrát znovu otištěné), 424 s.

Sice již ne úplně nová, ale stále uznávaná práce profesora Sloanovy školy managementu v Massachusettském technologickém institutu v Bostonu, zakladatele střediska systémového myšlení, která vyvolala velký zájem a nadále si udržuje svou inspirativní hodnotu.

Proč “pátá disciplína”? Autor vypočítává čtyři disciplíny (výrazu “disciplína” užívá volně) nutné pro výstavbu organizace jako 1. osobní mistrovství, 2. mentální modelování, 3. vytváření sdílené vize, 4. týmové učení, ale odhaluje jejich souvislost a přidává pátou disciplínu: systémové myšlení. K tomu dodává, že všechny se sbíhají k něčemu, čemu se začalo říkat “učící se organizace” (learning organization) s důrazem, že v devadesátých letech nejúspěšnějšími podniky budou právě učící se organizace. Vynikat budou ty, “které objeví, jak využívat schopnosti a oddanost lidí učit se”.

V těchto pěti konvergentních disciplinách, které rozebírá jednu za druhou i v celistvosti, spatřuje onen pověstný “pevný bod” (překřtil jej na “dlouhou páku”) od nějž se lze napřít a pohnout vesmírem byznysu.

Kniha před pár lety otevřela nové obzory dynamického manažmentu. Dnes se již pomalu stává součástí manažerské klasiky. Tak rychle ubíhá vývoj poznání v oblasti managementu. Nečetl jste ještě? Tedy rozhodně dohánějte.

J.J.

Tate, W. / Developing Managerial Competence. A critical guide to methods and materials (Jak rozvíjet manažerskou schopnost. Kritický průvodce po metodách a podkladech.). - Gower, Aldershot (Hampshire, Anglie) a Brookfield (Vermont, USA): 1995, 219 s.

Britské práce o rozvoji lidí, v daném případě převážně manažerů, se čtou jako u nás za plánovaného hospodářství “cyklické průpravy vedoucích pracovníků”. Na počátku je státní iniciativa, vytvoření ústředních institucí, a na ni navazuje volná soustava pracovišť, které poskytují školení. (U nás v krátké době na 60 vysokých škol a institutů zahrnulo 100 000 vedoucích, “od mistrů po ministry” a rovněž obsah byl dost podobný tomu, co se dočítáme v britských podkladech.) Český čtenář má trochu nesnadné si uvědomit, které instituce rozhodují, jaké dokumenty (charty) byly přijaty, jaké definice platí. Pak teprve naplno pochopí, proč a nač se doporučuje ten či onen postup.

Autor je zkušený poradce a praktik znalý celé anglosaské koncepce “lidských zdrojů”. Má americké poznatky, a působí v Británii. To uděluje knize jistou nesourodost, na druhou stranu však odstraňuje spoutanost britskými regulemi. V úvodu si autor vypůjčuje od předních amerických odborníků jejich směrodatné názory: soudobý manažment má mít tyto rysy - je více uměním než vědou (anglosaské pojetí “vědy” je “měření a počítání”); má se stejně zaujmout pro pořádek jako pro (záměrný) nepořádek; většina výsledků organizace záleží na organizačním chování, ne na pravidlech; dnešek ani zítřek se nedá předvídat, manažery platíme za to, aby řídili vnější nepředvídatelnost; jde stále méně o kontrolu; musíme stavět na unikátnosti jedinců a jejich úloze v týmu.

Hned za tím bere od jiných protagonistů, oč v manažmentu jde: manažment je méně předvídatelný, než se usuzuje; manažeři mají málo času na uvažování, plánování a organizování; manažeři nejsou stratégové, dávají přednost stálému jednání; úspěch záleží víc na jedinci než na tom, co dělá; hodina středních manažerů udeřila, budou postupně mizet; většina manažerské práce je ústní a většina informací se ukládá v hlavě.

Potom se pečlivě probírá jeden problém za druhým: Modely schopnosti. Manažerská Charta a co přinesla. Manažerské standardy výkonnosti. Rozpory ve schopnostech a jak ze schopností získat co nejvíc. Jak získat co nejvíc ze studie MBA. Otevřené učení (open learning).

U nás už vzbudily zájem manažerské standardy. Britské pojetí je doporučuje zejména pro nižší vedoucí (otevřeně pochybují, že vyšší vedoucí je přijmou ve větší míře). Od kontinentálních profesiogramů nebo popisů funkcí se liší tím, že nejsou postaveny na kvalifikaci, tedy na tom, co by manažer mohl dělat, nýbrž na tom, co skutečně dělá, co ovládá. Kolem 10% britských podniků je v nějaké míře uplatňuje.

Co je otevřené učení? Na rozdíl od uzavřeného učení, jehož rámce, školy a třídy, postupy, hodnocení atp. jsou předem dány, má otevřené učení volný tvar a obsah a procedury přizpůsobené tomu, kdo chce nabýt nových vědomostí. Autor je odborník na otevřené učení a téměř polovina knihy se věnuje právě tomu. Jako byste sledovali J.A. Komenského.

Britské podniky jako Rover, Jaguar, Lucas, British Airways nahromadily už značnou zkušenost. “Otevřené učení vám umožňuje učit se čemu chcete, kdy chcete, kde chcete a tak rychle jak chcete”. Moderní technické prostředky, nyní zejména Internet, k tomu vytvářejí stále širší předpoklady.

Jaj

Tucet velkých šéfů, rozhovor s dvanáctkou předních českých manažerů. Osmium, Praha: 1995. - 173 s.

Osobní příklady vynikajících manažerů patří k pravidelným součástem manažerské průpravy. Máme už své manažerské zvyky? Kniha žurnalistických rozhovorů má přesvědčit, že se již ukazují. Úvodem knihu opatřil ministr J. Zielenec. Píše: “ V této publikaci vystupuje z určité anonymity dvanáct špičkových ředitelů.” Věří, že jich nemáme jen tucet, ale veletucty.

Kniha má podobu dvanácti různě koncipovaných souborů otázek a odpovědí. Kdo jsou ti, koho vyzpovídali? Jsou jimi J. Maroušek,, ČKD Praha Holding, V. Jurčík, Olšanské papírny, S. Kázecký, ZVVZ, Milevsko, A. Poul, Elektrárny Opatovice, F. Hamerník, ŽĎAS, Žďár n. S., Š. Popovič, Glasunion Teplice, V. Pastrňák, Vítkovice, S. Svoboda, Škoda Praha, V. Felix, Český porcelán, Dubí u Teplic, L. Kalma, Škoda, Mladá Boleslav, J. Piga, Omnipol, P. Kras, ČEZ. Sdělení, která podávají, záleží hodně na tom, jaké byly otázky a ty mají někdy daleko k manažerské profesi. Proto i výpovědi jsou někdy spíš občanské než manažerské. Vyplývá z nich, že naši podnikoví předáci jsou lidé jako my.

Každý dotazovaný uvedl životopis (a ten je i v angličtině) a jeho podnik zaplatil také stránkami inzerce. Uplynuly jen dva roky, ale tři už přešli na jiné místo a jeden zahynul. Nejsou to přibité židle, na nichž sedí.

Knihu vydalo Osmium ve spolupráci se Svazem průmyslu a agenturou GURU. Kniha má pěknou a důstojnou úpravu.

Jir

Tyson, S.(ed.) / Strategic Prospects for HRM (Strategické výhledy pro manažment lidských zdrojů). - Institute of Personnel and Development, London: 1995. - 294 s.

“Kniha vznikla - uvádí editor s aristotelskou nadsázkou - ze zvídavosti a snahy pochopit budoucnost, když svítá nové století a nové tisíciletí.” Kniha je sborníkem rozmanitých příspěvků, vesměs britských autorů, kteří v nich sdělují své názory a zkušenosti s nějakými významnými strategickými implikacemi pro řízení lidských zdrojů.

Ohnisko podnikových strategií se stále více posouvá k lidské strategii. Nejvíce ze všeho záleží na tom, jaké máte lidi, jak vyspělé, věci znalé a oddané, hodnotově orientované. Čím napjatější bude konkurence a čím náročnější vytváření strategické výhody, tím přesvědčivěji se bude ukazovat, že je to koneckonců otázka lidí.

Soubor příspěvků mapuje tuto problematiku: Změny v práci; organizační struktura; zaměstnanecké vztahy; vůdcovství v době změny; organizační chování; manažerské kariéry; národní kultury a mezinárodní manažment, ekonomické ukazatele lidských zdrojů. Obsah publikace je zarámován úvodem a závěrem editora.

V knize si pak každý vybere to, co je mu blízké. Publikace tak může být příspěvkem pro hloubavou mysl nebo praktickým vodítkem. Jednotlivé kapitoly nemají stejné pojetí, nejdou do stejné hloubky a mají rozdílnou praktickou hodnotu. Sympatické, je uvědomení si organické souvislosti mezi lidmi a organizací podniku. Jako poslání knihy můžeme přijmout závěrečnou větu: “Řízení lidských zdrojů je vývojová profese sjednocující se v naší době na fundamentálně nové definici 'hřiště' pro operování lidských zdrojů: organizace. Úloha se změnila v minulosti, ale konstrukce organizace zůstala vcelku netknutá. V jednadvacátém století tomu už tak nebude.”

J.J.

Večerník, J. / Markets and People. The Czech Reform Experience in a Comparative Perspective. (Trh a lidé. Česká reforma v porovnání.). - Avebury, Aldershot (Anglie) - Brookfiedls (Vermont, USA): 1966. - 294 s.

Široké i hluboké sociologické pojednání o tom, co dosud přinesla česká ekonomická transformace, ojedinělé svou důkladností, přehledností i shrnujícími závěry.

Bohatý a pozorně členěný obsah pokrývá: trh práce a pracovní příležitosti; nová distribuce příjmů; nerovnosti v příjmech domácností; chudoba: nové typy a jejich četnost; rodinné výdaje, zvláště bydlení; privatizace a finanční trhy; nové tvrdosti a jak jim domácnosti čelí; reforma sociální politiky; jak lidé osobně vnímají reformu vzhledem ke své situaci; ekonomické dopady a politické postoje.

Večerníkova práce by se měla stát teoretickým základem i pro novou lidskou strategii v podnicích. Nabízí víc argumentovaného poznání než dosavadní odborné práce na toto téma. J. Večerník patří k předním sociologům, má rozsáhlé zkušenosti z práce v Sociologickém ústavu ČAV a mnoho zkušeností a znalostí nabyl pracovními studiemi v New Yorku, Londýně, Florencii, Vídni a Lucembursku. V této práci vychází z P. Machonina, ale rozvíjí originální přístup k sociálnímu materiálu. Zvládnul aktuální téma s erudicí a předložil pozoruhodnou práci.

V úvodu si klade úkol “pohlédnout (na transformaci) zdola, jak ji vidí jednotlivci a domácnosti skrze rozdíly a nerovnosti”. Musel propojovat, co se dosud klade zpravidla odděleně: sociální a ekonomické procesy, makro a mikro měřítka, instituce a lidi, “tvrdá” data a mínění. Čím se jde hlouběji, tím více se prokazuje, že transformace “není dokončena, a že nejde ani jen o negaci minulosti, ani jen o přechod, ale o novou síţ vztahů a nové hierarchie.”

V každé části klade za sebe sociální realitu minulého režimu a tu, která právě vzniká. K tomu přikládá teorie, jež mohou tyto jevy vysvětlit. Odsuzuje minulost obvykle zkrátka a tvrdě, ale když má vyložit nové sociální poměry, musí často poctivě upozornit na jejich zápletky. Užívá hojně statistických dat a průzkumů veřejného mínění. Nejednou je nucen ukázat, jak rychle se veřejné mínění mění, jak je labilní a ovlivnitelné (teprve postupně se jeho základem stává vlastní zkušenost).

Na malé ploše je díky precisnímu rozboru, provázenému množstvím dat a přehledů podána celá dosavadní sociálního historie naší transformace. Autor si občas klade úvahy o možných alternativních sociálních strategiích, které zvyšují podnětnost této práce.

Jir

Vencovský, F. / Karel Engliš. - Universita Masaryka, Brno: 1993. – 164 s.

Monografický portrét významného českého národohospodáře Karla Engliše byl vydán k 75. Výročí Masarykovy University v Brně a uctění památky jejího spoluzakladatele (společně s A. Jidáškem) a prvního rektora. Nepatří však pouze k memoárovému žánru: uvádí z Englišových prací jeho pojednání o demokracii, o hospodářské funkci státu, o měně, inflaci a deflaci, tedy o problémech, které znovu hýbou naší společností.

Dvacet let stál K. Engliš v popředí národohospodářské politiky, byl členem šesti vlád (z toho dvakrát jen po 4 měsíce). Souběžně rozvíjel svou pedagogickou práci, jejíž věhlas překročil rámec Československa. Na počátku I na konci Englišovy prvorepublikové kariéry byly spory o měnovou politiku. Nejprve stál ostře proti Rašínově deflační politice a obviňoval ji, že krize pak dopadla na hospodářství tíživěji, než bylo nevyhnutelné. “Měnový průběh zhoršoval účinky naší I světové krize”. Deflace silně stlačila mzdy, výrobu a zaměstnanost. Nakonec prosadil devalvaci koruny (o šestinu), to se osvědčilo a vyneslo jej na místo guvernéra Národní Banky. Stabilizační politika učinila z koruny mezinárodně žádanou měnu.

V teorii rozpracoval teleologickou koncepci ekonomiky (proti převládající kauzální). Ekonomické procesy lze uspokojivě vysvětlit uspořádané, cílové, účelné jednání ekonomických subjektů. Ekonomii nazýval “pořádkovou vědou”, s jejíž poznávací podporou “se jednotlivci a společnost starají o udržení a zlepšení života”. Ekonomickou teleologii rozvíjí nikoli jako subjektivní, ale jako objektivní poznávací jednání subjektů.

V politice rozvíjel Engliš celou varietu scénářů na téma “jestliže – tedy”. Spektrum politických modelů se mu rozkládá mezi demokracií a diktaturou a sama demokracie mezi individualistickou a solidaristickou, její krajní formy, za nichž se stává neadekvátní a degeneruje, jako egoistické (se sklonem k demagogii) a kolektivistické (se sklonem ke kooperativně). Zdůrazňuje funkci státu, který má uskutečňovat tíhnutí národa k ideálu zdraví, vzdělání a mravnosti, jakožto “výronu vůle národa k národnímu životu”.

Demokracii nazývá “autonomií kolektivu”. Demokracie vede k “sebeurčení národů a národnímu státu”. Solidaristický stát, který viděl vzmáhat se po 1. Světové válce, “předpokládá smysl pro lidskost” a je “možný jen za předpokladu dějinného společenství kultury, osudů a snad I rasy atp.” (Publikoval práci “Der deutsche Sudetendeutschen Parteis, Německý socialismus jako program Sudetoněmecké strany, 1938).

Pro Československo radil funkci státu !vyvažující individualismus a solidarismus podle míry psychických předpokladů”. Každé politické a ekonomické soustavě odpovídá určitá morálka, spravedlnost a ctnost. Spolu s Masarykem soudil, že nelze žádnou reformu provést “bez reformy mravů a názorů”.

Prostřednictvím Englišovy výrazné osobnosti jsme uváděni do doby zhruba 1910-1950. Jeho život bylo stálé usilování, pronikání do popředí. Měnil politické strany, měnil vlády, přestál válku a skončil Únorem 1948. V knize je dopis tehdejšího předsedy Akčního výboru Národní fronty na vysokých školách J. Pelikána, v němž Engliše žádá, aby sdělil, zda je “ochoten podporovat a prosazovat vládu Klementa Gottwalda”. Engliš rezignoval.

Přemýšlivý učenec a národohospodář nikdy tak docela nezažil “svou dobu”. Asi by mu vadilo, že ekonomická funkce státu nahradila “télos” (cíl, účel) “neviditelnou rukou trhu. Co zůstává je zdroj myšlenkových podnětů jeho díla. Jeho formálně-logické konstrukce hospodářských a politických pořádků by dnes zněly hluše.

Jir

The World Competitiveness Yearbook 1997 (Světová konkurenčnost, ročenka 1997). - IMD, Lausanne: 1997. - 503 s.

Donedávna ročenku vydávaly společně The World Economic Forum (Světové ekonomické fórum) se sídlem v Ženevě a International Institute for Management Development, IMD (Mezinárodní ústav manažerské průpravy) v Lausanne. Předloni se rozhodly vydávat každý svou ročenku, a toto je větev, kterou zajišťuje lausannský tým. Českým partnerem obou ročenek je Czech Management Center, Graduate School of Business, v Čelákovicích.

Konkurenčnost se stala významným předmětem zájmu světové odborné veřejnosti. Obraz vývoje konkurenčnosti v jednáních Světového ekonomického fóra má tradici trvající už více než čtvrt století. IMD v Lausanne se věnuje výzkumu konkurenčnosti soustředěně v posledních devíti letech. Zpráva 1997 (za rok 1996) je dalším článkem této nepřetržité řady. Bývalo zvykem, že zpráva byla doprovázena vybranými studiemi k problémům konkurenčnosti. Tentokrát od nich upustili a zpráva není než nejstručnější úvod a za ním tabulky za 46 sledovaných zemí.

Konkurenčnost se pojímá jako schopnost obstát rovnocenně mezi vyspělými zem mi. Přirozeně záleží hodně na metodice srovnávání, kdy se změní, a to se děje čas od času, bez jakéhokoli přičinění se pořadí posouvá. Používá se 220 kritérií, větší část statistických, další jsou výrazem veřejného mínění.

Letos vedou přede všemi USA, za nimi s odstupem Singapur, za nimi s opět s odstupem následují poměrně těsně za sebou Hongkong, Finsko, Norsko, Holandsko, Švýcarsko, Dánsko, Japonsko, Kanada, Británie, Lucembursko, Nový Zéland, Německo a Irsko. Pak je viditelný opět menší odstup a následují ostatní zem . Nás staví všeobecné srovnání na 35. příčku (o jedno místo horší než vloni). Ale zhruba takové pořadí zaujímá naše země od 1993, kdy jsme do těchto tabulek vstoupili. Naše skóre se postupně spíše zhoršuje.

Autorský tým pokusil shrnout poznatky do zcela stručné podoby: “USA jsou konkurenčnější než kdykoli předtím. Británie se dostává před Německo. Singapur se stává vyspělou průmyslovou zemí. Severní Evropa se opět hlásí o slovo. Možná se rodí něco nového v Holandsku. Pro Švýcarsko je snad opět vidět světélko v tunelu. Japonskou se dál sesouvá. Kanada, Irsko, Malajsie, Austrálie jsou na cestě vzhůru. Francie ustrnula? Mění se v Asii rychlostní stupeň? Latinská Amerika má výkonnost velmi nerovnou. O záchranu bojuje Ji ní Afrika a Rusko.”

Co se v našem případě hodnotí jako nejlepší a nejhorší? Nejlépe dvě skupiny ukazatelů: otevřenost ekonomiky a péče o “lidský faktor”. A nejhůře? Klesající schopnost vždy a inženýrství, od 1995 na 44. míst , skoro na úplném konci. Velmi patrné hodnocení má management, stále kolem 42. místa. (Posuzují nás ne podle toho, co si sami myslíme, ale podle výsledků.) Také činnost vlády klesá na tuto úroveň.

V jednotlivostech stojí za to upozornit na 4 ukazatele, v nich jsme v první desítce, ale hned se ukáže, jak záleží na metodice a čtenář je asi bude považovat za sporné. Jsou to nízké náklady na práci (4. místo), ale při nízké produktivit (37. místo). Pak vysoký vývoz (5. místo), ale vyvrácený vysokým dovozem (44. místo). Nízká nezaměstnanost (6. místo). A samozásobení energií (8. místo). Nejhorší? Podniková výkonnost, nebo spíše nevýkonnost (45. místo). A stejně bídně úloha vlády (také 45. místo). Na 44. míst , tři místa od konce, je náš vysoký dovoz, počet lidí ve výzkumu a vývoji, ochrana duševního vlastnictví.

Dříve jsme byli stav ni na podřadné místo pokud jde o infrastrukturu. Letos je to lepší hlavně díky velkým investicím do telekomunikací.

O řazení zemí je možné vyslovit nemálo pochybností, tabulky jsou však vedeny souvisle po řadu let a časové řady přece jen leccos napovědí.

Ji

Worpitz, H. / Wissenschaftliche Unternehmensfuehrung? Fuehrungsmethoden, Fuehrungsmodelle, Fuehrungspraxis. (Vědecké řízení podniků? Metody, modely, praxe.). - Blick durch die Wirtschaft, Frankfurter Zeitung, Frankfurt am Mein: 1991. - 239 s.

Vědecký přístup k řízení není zapomenut. Naopak, množství rozmanitých konceptů, přicházejících převážně z amerických škol byznysu, neustále zneklidňuje manažerské praktiky. Co je vlastně správné?

Znovu se přivolává zasutá příležitost pro vědu. Ukazuje se, že praxe realizuje poznání vědy s dvacetiletým zpožděním. Vědecké poznání otevírá tedy lákavé možnosti.

Proč jsem napsal tuto knihu? klade si autor otázku mířenou na čtenáře, a vysvětluje, že podle něj cesta do budoucnosti se má osvětlovat vědeckým poznáním. “Kreativita, energie, kvalita, rozvažující rozum manažmentu budou stále výrazněji nenahraditelné.”

Skladba obsahu naznačí, co lze v knize hledat: Tichá revoluce manažerských učení; teorie řízení a modely řízení (věnovaná nedorozuměním mezi teorií a praxí a rozboru stavu vědeckosti řízení); vlivy na utváření teoretického obrazu řízení (omezuje se toliko na vliv amerického manažerského učení a německé “Betriebswirtschaftslehre”, která kdysi vlivně působila i na naše názory na řízení a kterou se nedávno snažil oživit a zkřížit s manažerskými učeními profesor V. Hoffmann na VŠE v Praze); vývoj učení o řízení; kybernetické a systémově teoretické náběhy k teorii řízení (tomu autor věnuje nejvíce a v podstatě v tom spatřuje i hlavní přístup teorie k řízení; úspěch řízení a úspěch podniku; tendence a výhledy. Stále se vrací k lidské, sociální stránce řízení. Je to soubor otázek, na které nynější generace manažerů, tak zoufale nečtoucí, už nezná odpověď, ba co je horšího, už ani nezná otázku.

Kam se dívá autor do budoucna? Doufá, že teoretická práce zavede větší pořádek do roztříštěných názorů; vrací se k myšlence dvojdimenzionálního světa, tj. světa věcí a světa lidí, a staví se proti jednodimenzionálnímu zjednodušování; velký přínos očekává od strategické komponenty řízení (poukazuje, jak se strategické řízení prudce mění); naříká nad voluntarismem v řízení a čeká obrodu manažmentu.

Poslední věta jeho knihy prozrazuje jeho obavy i naděje: “Peníze a materiální blahobyt nejsou všechno. Ani tržní hospodářství není všechno.” Cituje G. Höhlera: “V celkovém uspořádání naší společnosti se tvoří významná součást... společnost jako celek se nedá zbudovat jen na zákonu nabídky a poptávky. Jde také o morálku a právo, o štěstí, politiku a moc. Jedině etika pospolitosti může uchránit soutěž trhů před znetvořením”. A sám uzavírá otázkou bez odpovědi: “Jak účinné budou tyto náhledy a apely vůči dominujícímu materialistickému myšlení ve společnosti?” Uzavře, že řízení jde vstříc proměnlivému, ale i zajímavému osudu.

Jaj